Klobouky aneb mírně hořká maturitní komedie

Publikováno: 13. 10. 2017 | František Teichmann

--------------------------------------------------------

Novou hrou sepsanou pro studentský, pardon, žákovský soubor Škeble zamířil Jan Střecha tématicky do vlastních učitelských a samozřejmě i žákovských řad. Nabil zostra a dávkami munice nešetřil, padni komu padni. Ač se může vykreslení postav i situací jevit jako příliš bizardní a málo reálné, opak je pravdou. Jako dlouholetý předseda maturitní komise na odborné škole v Litomyšli vážně vím, o čem mluvím. Aktuální termíny jako ADHD, inkluze, dyspraxie, individuál či pedagogicko-psychologická poradna jen dokreslují smutné panoptikum současné kantorské reality, kde papír unese vše a forma dokáže přečůrat kdejaký obsah. Ale pozor, Střecha se dívá s nadhledem, shovívavostí a především humorem, který konec konců dokázal nás Čechy převést přes větší průsery, než je inkluze.

Hlavní hrdina Mgr. et Bc. Jaromír Kotěra, Ph.D., který se stal učitelem tělocviku více shodou náhod, než z vlastní vůle, přijíždí z Moravské Třebové do Lanškrouna, aby předsedal maturitní komisi místního gymnázia. Stejně jako je poněkud omylem tělocvikářem, od počátku tuší, že ani v roli maturitního předsedy mu nebude o moc lépe. I zde naráží na slabé žáky, poněkud demotivované až rezignované kolegy, horlivou ředitelku a vlastní učitelské limity. Ač je hra od počátku vtipná, nelze v podtextu průběhu maturit nepocítit jistou pachuť hořkosti, se kterou se situacím sice smějeme, ale zároveň tušíme, že by to všechno mělo být jinak.

Odvážné gesto Kotěry v závěru maturit mu sice umožní nasadit si na hlavu klobouk, jako symbol odvahy, ale happyend je to jen dílčí. S ostatními diváky tušíme, že i v dalších dnech to vlastně sympatický hrdina nebude mít v životě lehké.

Hra v prvním dějství nabírá dech a ve druhém je více než svižná. Od začátku do konce pódiu dominuje role Jaromíra Kotěry v podání Filipa Dvořáka. Ten se na postavu kantora hodí zcela dokonale a uvěříte mu nejen těch zhruba osmadvacet let, ale i zklamání životem a narůstající učitelskou skepsi. Jediné, co nezvládl, bylo rande s kolegyní Pavláskovou. Vzhledem k sex-appealu Lucie Kučerové mi v duchu vyklouzlo: "Ty jsi ale hňup". Jenže tak to prostě ve scénáři bylo. Vůbec je s podivem, jak věrohodně dokáží budoucí maturanti uhrát role učitelů u maturit, včetně upřímné úlevy dostavující se s každou "vypáčenou" vědomostí. Výraznou dvojroli rtuťovitých ředitelek má ve hře také Petra Pecháčková, které by nikdo nechtěl vysvětlovat pozdní příchod do třídy, natož zaspání v den maturity.

Komedie Klobouky nepřináší silné poselství, jako třeba hra "Vo tom mi nemluv", ale vtipnou aktuální komedii plnou živé muziky, která studentskému, sakra já si snad nezvyknu, žákovskému souboru sluší.

František Teichmann